Stálí členové:  Dokud jsem byla dítě, dospívající a mladý dospělý – zkrátka dokud jsem si žila jen svůj život – byla jsem víceméně stále obklopena blízkou rodinou a kamarády. Tehdy jsem nepociťovala nic „špatně“. Vše bylo tak, jak mělo být – žila jsem stejně, jako všichni okolo…Již tehdy jsem ale milovala, když se sešla velká rodina. (A bylo mi smutno, když se zase musela rozejít!). Další důležitý impulz ke změně pro mne byla právě naše malá dcera. Sama sebe jsem se ptala, zda ji opravdu chci vychovat v tomto modelu? Nehledě na to, že výchova v modelu matka – dítě – unavený otec k večeru je dost náročná a vyčerpávající a pro mne tedy vše jiné, jen ne naplňující… Navíc se domnívám, že ani pro dítě není dostačující! Ve chvíli, kdy tyto pocity dosáhly vrcholu, přišla ke mně idea cohausingu. A já v ten moment věděla, že to je přesně ono – to je ten model, který bych chtěla uvést v praxi a žít! A proto jsem tu :)  V současné době se snažím sladit různé aspekty života tak, aby byl život mé rodiny, a tedy můj život co nejpříjemnější, nejzajímavější a nejzábavnější. Člověka vnímám jako tvora společenského a cohousing jako příjemnou formu soužití a společného prožívání. Chci žít mezi lidmi kteří přemýšlí o životě a milují jej.
Za skvělé na uvědomělém sousedství považuji sílu, jakou komunita má, nejen pro jednotlivé členy, ale i ve vztahu ke světu. Za základní hodnotu považuji svobodu, svobodu která je spojena s odpovědností a přestože je leckdy břemenem, umožňuje osobní růst. Hledám svobodu, jejíž rozsah je širší, než jaký nám poskytuje běžný život v soukolí společenského systému a chtěl bych žít ve společenství, které je nezávislé na vnějších zdrojích.  Hanka Perglerová
Účast v projektu společného sousedství je pro mne cestou ke splnění mého mnohaletého snu. Snu bydlet s lidmi, kteří stojí o vzájemnou komunikaci a spolupráci a přitom mít vlastní prostor, kam se mohu uchýlit. Snu bydlet blíže přírodě a v souladu s ní, mít vlastní domek se zahradou a najít si tak domov pro sebe a svou rodinu.
Něco málo o mě: Jsem čerstvě rozvedená, čímž jsem uzavřela svoji rodinnou karmu. Mám dvě děti Matěje (*2000) a Jakuba (*2007). Pracovala jsem jako učitelka na WZŠ a lyceu. Od roku 2000 působím v pražském A centru (www.acentrum.eu), vedu cvičení maminek s dětmi, pořádám semináře a vyučuji lektorky. Zabývám se také principy a procesy, které probíhají ve společenstvích (www.buko.cz).  Vyrůstala jsem v Sázavě, v Praze žiji od r. 1992. S manželem Petrem máme synka Lukáška. Chci bydlet ve společenství, jehož obydlí budou vystavěna citlivě v souladu s přírodou, nebo budou ve stejném duchu upravena již existující stavení.Přeji si, aby toto společenství bylo otevřené spolupráci s obyvateli blízké vesnice nebo městečka. Představuji si spolupráci, sdílení všedního dne i slavností se sousedy. Mám romantickou představu např. o možnosti scházet se před domem u ohně.Cohousing přinese i změnu životního stylu - pravidelná péče o zahradu, o svou domácnost a také zodpovědnost a povinnosti vůči ostatním sousedům, s živějšími pravidly než v paneláku.Bydlení bude mimo velkoměsto, to bude také nové. Zajímám se o družstevnictví a lokální ekonomiky. Ve společnosti nynějších členu Českého cohousingu je mi moc dobře, těším se na další sousedy a věřím, že se podaří komunitní bydlení vytvořit.  Pocházím ze Slovenska, ze Štrby, vesnice pod Tatrami, dlouho jsem ale pobýval a studoval ve městech, až jsem se dopotácel do Prahy, kde jsem potkal Ivu a založil s ní hezkou rodinku, zatím s nejmenším členem Lukášem :). Měst a betonu mám už dost, a proto bych se zase rád vrátil blíž k přírodě.Cohousing mi dává příležitost uplatnit se v menší skupince lidí, být užitečný a poznat sám sebe. Děkuji, že jsi, Český cohousingu ;)  Jsem chemik a mám celkem slušné znalosti i praktické zkušenosti s materiály, ekologií, obnovitelnými zdroji energie (www.eurosolar.cz, ww.eurosolar.org), práci s dětmi a mládeží a životem v přírode (www.ceskyles.org), přednáškami v nichž se věnuji popularizační činnosti, energopolitickou prací, publicistikou (www.referendum.cz); rovněž jsem byl v zastupitelstvu Prahy 1 (2002-2006) za sdružení nájemníků Praha 1 a členem republikového předsednictva Strany zelených v předbursíkovské éře. Kloním se k filozofii nevlastnění, nenásilí a osobního příkladu.  Narodila jsem se na Vysočině, kde jsou kořeny mého rodu, ale v podstatě celý život jsem strávila v Praze. Panelákové sídliště, kde jsem vyrůstala, mi však nikdy k srdci nepřirostlo. Dlouho jsem nemohla pochopit, jak mohli mí rodiče vyměnit kopcovitou, lesnatou domovinu za hromadu hlíny posetou betonovými kvádry. Mám Prahu ráda, pořídit byt v centru je však pro nás finančně nedostupné a sídliště pro mě není domov. Navíc mi tempo velkoměsta mnohdy připadá vyčerpávající. Toužím po větším klidu, smyslu, spříznění, opravdovosti. Věřím, že cítit se dobře tam, kde žiju, je jedním z důležitých předpokladů spokojeného života. V cohousingu vidím možnost, jak žít způsobem šetrným k přírodě i k sobě samému ve společenství lidí s podobným pohledem na svět, v atmosféře sdílení a sounáležitosti. Jsem hispanistka. Zajímám se mimo jiné o jógu a arteterapii.  Jsem rodilý Pražák a za celý
život jsem z města vlastně nevytáhl paty. Občasné výlety za město ve mě
vyvolaly touhu po nové zkušenosti. Života ve městě jsem se nabažil už dost,
nyní snad přišel čas, abych jej opustil a okusil tuhý chlebík života na
venkově. Cítím potřebu žít blíže stromům, vymanit se městskému shonu a
zmatenému pobíhání. Raději budu pomatencem v lese. Rád bych žil se svou
ženou Simonou, fenou Pintou a kruhem podobných podivínů skromným a jednoduchým
životem. Jsem mostař, rád mlčím a lepím koláže.  Své kořeny mám na loukách a v lesích Jeseníků. Díky této dobré výživě v dětství cítím, že moje místo je jinde než ve městě, kde žiji poslední roky. Stále neodbytněji mě zpátky přitahuje život ve spojení se Zemí – v tom každodenním bytí s hlínou, rostlinami, svobodnými zvířaty, všemi živly.
Spolu s lidmi, se kterými jsme na stejné vlně, bych teď ráda zapustila své nové kořínky - v dobrovolné skromnosti a vzájemné úctě - v místě, které by to uvítalo. V širším společenství, co nejsoběstačnějším a zároveň otevřeném a spolupracujícím s okolní krajinou a lidmi v ní. Jsem matkou dvou dospělých synů a žiju v harmonickém partnerství s Ivanem. Věnuji se masážím, aromaterapii a provázím ženy počátkem jejich mateřství. Mám moc ráda Tance dávných tradic pro jejich schopnost propojovat lidská srdce a léčit Zemi.  Sounáležitost a kruh přátel, kde nacházím přijetí, inspiraci a možnost uplatnění, jsou pro mě hodně důležité. Vážím si lidí pravdivých a citlivých, kteří nerezignovali na vlastní cestu. Stejně důležitá jako komunikace s lidmi je pro mě komunikace s přírodou a samota. S Romkou chceme žít u zdravého, velkého lesa, v opravdovém společenství lidí směřujících po různých cestách k témuž. Kdyby ty cesty měly směrovky, stálo by na nich pomáhání, jednota, harmonie, láska, vděčnost, pokora a ukazovaly by do jednoho místa. V osobní rovině vnímám komunitní život jako intenzivní práci na sobě. V měřítku celospolečenském jako možnost ověřovat nové modely a přístupy a tím nejlepším pak inspirovat další. Věřím v umocňování potenciálu jednotlivců s podobnými názory a motivací, spojí-li se do záměrně vytvořené skupiny. Doufám, že postupně vznikne mnoho takových „ostrovů“ - široká a pestrá platforma složená z tvůrčích, aktivních a časem i soběstačných lidí.
|
Členové |