Myšlenka společného sousedského bydlení je stará jako lidstvo samo. Ještě před sto lety bylo sousedské prostředí na vesnici naprosto převažujícím způsobem bydlení. Během minulého století se však tento přirozený stav zcela změnil - mnoho z nás dnes žije v anonymním městském prostředí, kde pořádně neznáme ani sousedy ze stejného vchodu domu. Nové satelity, vznikající kolem velkých měst, velké zlepšení neposkytují - jejich obyvatelé žijí často za vysokými ploty, vyjíždějí ven jen auty za prací a neznají se o nic lépe než jejich panelákoví spoluobčané... Bydlení na vesnici má také svoje stinné stránky - nový soused není vždy vítán a často trvá i celou jednu generaci, než ho původní obyvatelé přijmou mezi sebe. V sedmdesátých letech minulého století vznikla v Dánsku řada nových projektů, které znamenají návrat ke starým tradicím, ovšem v novém, zcela moderním hávu. Jedná se o cohousingové bydlení – tedy kombinaci privátního života v bezpečí a soukromí svého domu či bytu, s přátelským bydlením se sousedy, které si navíc můžeme vybrat. Cohousingový projekt stojí zpravidla na okraji menšího města nebo větší vesnice. Obyvatelé takového cohousingového společenství mají obvykle svoje vlastní domy anebo byty, které však na rozdíl od standardní zástavby bývají vybudovány v blízkosti dalšího, tzv. společného domu. Sousedé si tento dům vybudovali společně a mají v něm umístěná taková zařízení, na jejichž vybudování se spolu domluvili – například různá sportovní zařízení, dílnu, jídelnu a kuchyň, prádelnu, pokoje pro hosty anebo další prostory pro zábavu - třeba i malé kino nebo vinný sklípek. |
